диссертация (1169311), страница 34
Текст из файла (страница 34)
– 704 s.222. Kutnar F., Marek J. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Odpočátku národní kultury aţ do sklonku třicátých let 20. století. – 2. vyd. – Praha :Lidové noviny, 1997. – 1087 s.223. Kvapil J. Nálezová zpráva o přímé předloze Michnovy Loutny české // Českáliteratura , č. 5. – Praha, 2004.
– S. 742–743.224. Kylarová B. Zemští patronové v kancionálové písni 17. století. – Diplomovápráce. – Praha: Univerzita Karlova, 2009. – 102 s.225. Loutnan H. Obracení Čech na víru aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém. –Praha, 2011. – 384 s.226. Malura J. Kancionál // Lexikon české literatury.–IV díl, dodatky. – Praha2008. – S. 1899–1916.227.
Malura J. Písně pobělohorských exulantů. – Praha: Akademia, 2010. – 452,[16] s.171228. Malura J. České exulantské kancionály a Dolní Slezsko, in Wrocław wCzechach – Czesi ve Wrocławiu // Literatura – język – kultura / edd. Z. TarajłoLipowska, J. Malicki. – Wrocław: Wydawnictwo Oświatowe, 2003. – S. 81–88.229.
Maňas V. Hudební aktivity náboţenských korporací na Moravě v ranémnovověku. – Brno: Masarykova univerzita, 2008. – 223 s.230. Masaryk T. G. Česká otázka. Snahy a tuţby národního obrození. – Praha:Čin., 1948. – 657 [8] s.231. Mathauserova S. Baroko v ruske literature XVII stoleti // Ceskoslovenskepřednašky pro VI. mezinarodni sjezd slavistu. – Praha, 1968. – S. 253–259.232.Mikulec J. Barokní náboţenská bratrstva v Čechách. – Praha:Lidovénoviny, 2000. – 154 s.233.
Mikulec J. Náboţenský ţivot a barokní zboţnost v českých zemích. – Praha,2013. – 400, [16 ] s.234. Muk J. Adam Michna z Otradovic, básník a skladatel českého baroka. –Jindřichův Hradec, vlastním nákladem, 1941. – 33 s.235. Nejedlý Z. Dějiny husitského zpěvu. – Sv. I – VI. – Praha: NakladatelstvíČeskoslovenské akademie věd, 1954–1956.236. Němcová Z. Smrt a pohřební rituály v kulturním kontextu doby. –Diplomová práce. – Brno: Masarykova univerzita, 2004. – 80 s.237.
Neumann J. Česky barok. – Praha: Odeon, 1969. – 236 s.238. Novák A. Dějiny českého písemnictví. – Praha: Sfinx, 1946. – 320 s.239. Novák V., Mašlanová L. Musicae navales pragenses – praţské lodní hudby18. století. – Praha: NKP, 1993. – 178 s.240. O barokní kultuře: sbornik statí / ed. M. Kopecký. – Brno, 1968. – 191 s.241. Ohler N. Náboţenské poutě ve středověku a novověku. – Praha: Vyšehrad,2002. – 229 s.242. Omnibus fiebat omnia: kontexty ţivota a díla Fridricha Bridelia SJ (1619–1680) / ed.
P. Bělohlávková, P. Kosek, T. Slavický, M. Škarpová. – Praha: KLPKoniasch Latin Press, 2010. – 303, [8] s.172243. Ondřej František Jakub de Waldt (1683–1752) a jeho doba / ed. R. Lunga. –Dobrš, 2005 – 95 s.244. Oswald J., Rumme P. Petrus Canisius, Reformer der Kirche. – Augsburg:Sankt Ulrich, 1996. – 366 s.245. Palacký F.
Drobné spisy // Články z oboru dějin , uspořádal a úvody opatřilV. J. Nováček, s. 275. – Díl II. – Praha: Bursík & Kohout, 1900. – 413 s.246. Pekař J. Bílá hora. Její příčiny i následky. – Praha: Vesmír, 1921. – 159 s.247. Pekař J. O smyslu českých dějin. – Praha: Rozmluvy, 1990. – 418 s.248. Pekař J. Z duchovních dějin českých. – Praha: Melantrich, 1941. – 369, [V]s.249. PešlP. K pramenům poezie Adama Michny z Otradovic // Jihočeskýsborník historický, 1978. – Č.
2 – 4. – S. 104–129.250. Poche E. a kol. Umělecké památky Čech. – Sv. 1– 4. – Praha, 1977–1982.251. Polišenský J., Kyrášek J., Škarka A. Jan Amos Komenský. Studie sukázkami z díla Jana Amose Komenského. – II. vyd. – Praha: Svobodné slovo,1971. – 273 s.252. Preiss P. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. – Praha –Litomyšl: Paseka, 2003. – 600 s.253. Racek J. Duch českého hudebního baroku: příspěvek ke slohové a vývojovéproblematice české hudby 17. a 18.
století. – Brno, 1940. – 58 s.254. Rezek A. Dějiny Čech a Moravy nové doby. Od míru Westfálského aţ dosmrti císaře Ferdinanda III. (1648–1657). – Kn. 1 – Praha: I.L. Kober, 1908. –513 s.255. Riegl A. Die Entstehung der Barokkunst in Rom. – Wien: A. Schroll, 1923.– 255 s.256. Royt J. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. – Praha: Karolinum, 2000.– 362 s.257. Royt J. Poznámky k ikonografii a kultu českých zemských patronů v 17. a18. století v Čechách // Světci a jejich kult ve středověku / еd. Kubin P. – Praha,2006. – S. 229–260.173258.
RoytJ., Šedinová H. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk vkřesťanské ikonografii. – Praha, 1998. – S. 121.259. Robert G. Rawson Bohemian Baroque: Czech Musical Culture and Style,1600–1750. – Rochester: Boydell and Brewer, 2013. – 334 p.260. Sehnal J. Adam Michna – skladatel. – Olomouc: Univerzita Palackého,2013. – 207 s.261. Sehnal J.
Český zpěv při mši // Hudební věda. – № 29. – Č. 1. – Praha:Ústav pro hudební vědu AV ČR , 1992. – S. 3–15.262. Sehnal J. Die Entwicklungstendenzen und Stilschichten im tschechischenbarocken Kirchenlied // Musica antiqua 3. Bydgoszcz 1972. – S. 126–160.263. Sehnal J. Hymna českých vánoc // Opus musicum, Roč. 23, č. 9–10. – Praha,1991. – S. 284–285.264. Sehnal J. Několik myšlenek o vývoji české katolické duchovní písně //Hudební rozhledy. – Praha, 2007. Roč. 60. № 6. – S.
48–49.265. Sehnal J. Písně Adama Michny z Otradovic // Hudební věda 12, č. 1. –Brno, 1975. – S. 3–45.266. Sehnal J. Stručný přehled dějin katolické chrámové hudby. – Brno, 1997. –26 s.267. Settari O. K problematice Amsterodamského kancionálu // Muzeum J. A.Komenského v Uherském Brodě, Zpráva za první pololetí 1965. – S. 31–37.268. Settari O. Vladimír Helfert a jeho práce na Komenského kancionálu //Zprávy Bertramky. – Praha, 1970.
– S. 13–17.269. Sláva barokní Čechie / V. Vlnas (red.) – Praha, 2001. – 359 s.270. Smolka J. Hudba českého baroka. – Praha: Akademie múzických umění vPraze, 2005. – 81 s.271. Smolka J. Jan Dismas Zelenka. – Praha, 2006. – 338 s.272. Sroka В. Nalez puvodniho tisku Michnovy Loutny – (Ein neuer Fund vonMichnas «Loutna ceska») // Hudební věda. – Praha, 1968.
№ 5. – S. 641–644.174273. Stich A. Magnet a pelikán – dva exkluzivní barokní motivy // Českáliteratura doby baroka. Sborník příspěvků k české literatuře 17. a 18. století. –Praha: Památník národního písemnictví, 1994. – S. 59–115.274. Stich A. Jazyková a slovesná kultura v barokních Čechách. // Sláva barokníČechie / Vlnas V. – Praha: Národní galerie, 2001.
– S. 235–252.275. Středověké legendy o českých světcích. / ed. Jaroslav Kolár. – Praha: Lidovénoviny, 1998. – 263 s.276. Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa / ed. P. Sommer. – Praha: Lidovénoviny, 2006. – 289 s.477. Svatoš M. Vzdělanec – učenec – professor // Člověk českého středověku /М. Nodl, F. Šmahel (red.). – Praha, 2002. – S. 270.278. Šárovcová M.
Ikonografie českých psaných utrakvistických graduálů. –Disertační prace na FF UK. – Praha, 2011. – 184 s.279. Ševčík J. Album svatoivanské. – Praha: Vyšehrad 2002. – 215 s.280. Škarka A. Adam Michna z Otradovic. – Praha, 1968. – 425 s.281. Škarka A. Baroknost literárního stylu Komenského // O barokní culture.Sbornik stati. Red. Kopecky Milan.
– Brno: Univ. J. E. Purkyně-filosof. fak.,1968. – S. 41–52.282. Škarka A. Dílo Jana Amosa Komenského. – Praha, 1968. – 414 s.283. Škarka A. Fridrich Bridel nový a neznámý. – Praha: Univerzita Karlova,1969. – 230 s.284. Škarka A. Kapitoly z české hymnologie // Půl tisíciletí českého písemnictví.– Praha: Odeon, 1986. – S. 190–302.285. Škarka A. Komenský — básník duchovních písní // Archiv pro bádání oţivotě a spisech J. A.
Komenského. – Sv. 14. – Zábřeh: Vl. nákl., 1937. – 76 s.286. Škarka A. Novost básnického umění Adama Michny z Otradovíc // ActaUniversitatis Carolinae Philologica 1–3. Slavica Pragensia IX. – Praha, 1967. – S.145–168.287. Škarka A. Michna z Otradovic, A. // Das dichterische Werk. – München,1968. – Slavische Propyläen. – Bd. 22. – 364 s.175288. Škarpová M.
K česko-německým hymnografickým vztahům v Čecháchpoloviny 17. Století // Setkání s druhým. Gaudeamus: Hradec Králové, 2006. – S.45–53.289. Škarpová M. Kontexty ţivota a díla Fridricha Bridelia 1619–1680. – Praha,2010. – 800 s.290. Škarpová M. Mezi Čechy, k poboţnému zpívání náchylnými. – Praha:Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2015.
– 556 s.291. Škarpová M. Mariánské motivy v českých vánočních písních 14. – 17.století // Salve Regina. Mariánská úcta ve středních Čechách. – Praha:Etnologický ústav AV ČR – Státní oblastní archiv 2014. – S. 27–41.292. Škarpová M. Jak vydávat českou raněnovověkou kancionálovou píseň //Česká literature, č. 1, 2007. – S. 86–97.293. Škarpová M. Rukopisný kancionál jako svébytné hymnografické médium17.
a 18. století. Několik předběţných poznámek // Acta Universitatis Carolinae,Philologica 3, Slavica Pragensia 42, 2014. – S. 177–184.294. Tadra F. Sborové literátův čili: kůry literácké v Čechách // Památníkpraţského Hlaholu. – Praha 1886. – S. 1–72.295. Tapié V.-L. Le Baroque. – Paris, 1963. – 125 p.296. Tapié V.-L. La guerre de Trente Ans. – Paris: SEDES, 1989.
– 452 p.297. Tesář S. Duchovní píseň od husitství do Bílé hory – poznámky k procesujejích proměn // Hudební rozhledy. – Roč. 60, č.4. – Praha, 2007. – S. 40–42.298. Tichá Z. Česká poezie 17. a 18. století. – Praha: Academia, 1974. – 145 s.299. Tintelnot H. Zur Gewinnunq unserer Barockbeqriffe // Die Kunstformen desBarockzeitalters. – München: Bern Francke Verlaq, 1956. – S. 13–91.300. Tkadlčík V. Obnova cyrilometodějského kultu // Cyrilometodějský kult nakřesťanském Západě. – Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1995.
– S. 21–30.301. Tomek V. V. Dějepis města Prahy. – Sv. 6. a 7. – Praha, 1898.302. Trolda E. Neznámé skladby Adama Michny // Sborník prací k padesátýmnarozeninám profesora D-ra Zdeňka Nejedlého 1878–1928. – Praha: Fr. Borový,1929. – S. 69–101.176303. Vašica J. České literární baroko: příspěvky k jeho studiu. – Brno: Atlantis,1995. – 360 s.304.
Vlnas V. Jan Nepomucký, česká legenda. – Praha, 1993. – 288 [16] s.305. Voit P. Encyklopedie knihy. Starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou15. a počátkem 19. století. – Praha, 2006. – 1352 [160] s.306. Vogl Е. Loutnová hudba v Čechách // Časopis Národního Musea. – Roč.CXXXlII, № 1. – Praha, 1964. – S. 11–19307. Vučka T. Pozapomenutý poustevník: svatý Ivan – první český zálesák? //Katolický týdeník, 2005. – Roč. 16, č. 6.
![](https://s.studizba.com/z.php?f=/templates/si/i/noavatar.png&w=100&h=100&t=1"){kind=avatar}
